Kdyby jich bylo víc, bylo by více léků

Humanitární pomoc je velmi prospěšná. Obzvlášť, když se jedná o pomoc malým opuštěným dětem. Vždycky, když slyším tyhle zprávy, chce se mi brečet. Nechápu, proč se na světě tyhle věci dějí. Proč rodiče opouštějí své děti a taky proč je některým lidem malý dům a zahrada a musejí válčit pro více místa, pozemků a statků. Regály, ve kterých mají lidi, kteří pomáhají potřebným, uskladněny léky, jsou pomocníkem nad zlato.

Vysněný regál, který bude jen můj

Police, které jsou moje i mého bratra. Tak to chodí v našem společném pokoji. Nemuselo by to ale tak být. Jen kdyby naši chtěli. Ale jim je to nějak jedno. Mají své starosti. Řeší momentálně nějaké kšefty a děti a jejich dětský pokoj není prioritou. Vím ale, že je to stav dočasný. Že to přijde a oni zase budou více řešit naše potřeby a touhy. Jsou to přece naši a ti nikdy nezklamali. I já budu mít v našem společném pokoji svůj regál.