Loutkové divadlo a hrátky po děti
Práce s časovou osou
Práce s časovou osou. Práce na vytváření příběhu našich rodin v čase a prostoru.
Budeme hledat souvislosti, křižovatky a odbočky, které jsme potkali cestou za dnešní rodinou.
Budeme hledat nový způsob vyprávění příběhu o tom, jak přišly děti do našich rodin.
Seminář a diskusi povede paní psycholožka Open Family, o.p.s. Mgr. Eva Pávková.
Přihlášky zasílejte na adresu manager@openfamily.cz nejpozději do 16.2.2012.
Děkujeme a těšíme se na viděnou!
Betlém v Hlinsku, skanzen Veselý kopec
Celodenní výlet
Návštěva skanzenu Betlém v Hlinsku. Odpoledne možnost návštěvy Veselého kopce ve vlastní režii.
Celodenní výlet s návštěvou skanzenu Betlém v Hlinsku. Počasí nám bohužel neumožnilo uskutečnit lyžařské plány. Někteří z nás pokračovali dále po stopách tradic našich předků a vyrazili ještě odpoledne do dalšího skanzenu na Veselý kopec.
Vánoční výtvarné tvoření a hry
Adventní rozjímání, odpočinek a povídání u kávy. Pro děti má lektorka Magda připravený výtvarný atelier na vánoční téma.
V Duhovém ráji nás přivítala hned u vstupních dveří citronová vůně hořící svíčky k dokonalé adventní atmosféře. Aroma nás provázelo po celou dobu, ať jsme tvořili, hráli si nebo diskutovali.
Výtvarná místnost se posléze naplnila a děti si vybírali, co budou tvořit – anděla, Mikuláše nebo čerta? Nejvíce se líbily lesklé třpytky na nalepení a práce šla všem od ruky.
Výtvarná místnost se posléze naplnila a děti si vybírali, co budou tvořit – anděla, Mikuláše nebo čerta? Nejvíce se líbily lesklé třpytky na nalepení a práce šla všem od ruky.
Ještě zbyl čas i na oblíbené hry v herně. Dohled na děti byl zajištěn – tentokrát se hrálo „ na schovávanou“ a bylo slyšet mnoho smíchu – nebo dokonce i ticho, jak se děti snažily ani „ nedutat“ a tak se „ dospěláci“ mohli věnovat diskusi „o nás“ / rozuměj o problematických otázkách přijatých dětí a jejich rodičů/.
Cítili jsme se tu opět opravdu jako doma.
Jaroslava Vilčková,
ředitelka
Nedělní odpoledne pro pamětníky
Pamatujete si, jak to začalo? A uvědomujete si, kde jste dnes?
Setkání věnované cestě, kterou jste spolu s dětmi ušli od chvíle, kdy se objevily ve vaší rodině.
Povídání a diskusi věnovanou vašim zkušenostem ze sžívání povede paní Mgr. Eva Pávková.
Co o tom praví vaše Knihy života? Na co se ptají děti? Jak jim odpovídáte?
Máte otázky? Máte odpovědi? Přijďte se podělit s ostatními.
Přihlášky zasílejte na adresu manager@openfamily.cz co nejdříve, nejpozději do 24. 11. 2011.
V nouzových případech je možnost přijít i neohlášeně, ale z důvodu přípravy semináře budeme rádi, když se nám přihlásíte.
Děkujeme a těšíme se na viděnou!
Solná jeskyně - Relaxace i hry pro děti
(sraz ve 13:45 v předsálí jeskyně v 1. patře)
Hodinová relaxace pro rodiče, pro děti možnost hrát si na zemi pokryté vrstvou soli. Hračky "na písek" jsou na místě k dispozici, doporučujeme teplejší hrací kalhotky a bílé teplé ponožky na přezutí pro děti.
V tento den jsme se chystali posílit naši imunitu před nadcházejícími sychravými dny pobytem v solno-jódové jeskyni s krystaly z Himalájí. Dostali jsme informaci, že dýchání v jeskyni je stejně ozdravné jako tři dny u moře. Když se za námi zavřely dveře a byla ztlumena světla, připadali jsme si jako v pohádce. Ale jen chvíli, protože děti se brzy aklimatizovaly a vtáhly nás do svých her. Vařily ze soli a z barevných světel rozmanitá jídla a my ochutnávali. I vrstva soli na zemi byla příjemná na chodidla, jako bychom se pohybovali po mořském písku. Jen se nesmí chodit bosky, protože by se sůl rozpustila. Také malá zranění pořádně štípala. Inu - sůl.
Hodina nám na lehátkách utekla jako nic a po zhlédnutí známé pohádky jsme vyšli na denní světlo.
Jaroslava Vilčková,
ředitelka
Hrátky a výtvarné tvoření pro děti
Pro rodiče malá přednáška a relaxace u kávy
Výtvarné tvoření s lektorkou Magdou pro děti a pro rodiče chvíle odpočinku zpestřené krátkou přednáškou speciální pedagožky Vladimíry na téma Jak dítě připravit na nový kolektiv při nástupu do MŠ, ZŠ. Následně může proběhnout diskuse. Možná už máte s tímto tématem od začátku školního roku nějaké zážitky a zkušenosti, které byste chtěli s ostatními sdílet. Těšíme se na viděnou!
Ani jsme netušili, co všechno se dá vypátrat na internetu. Ještě, že nás s tím seznámila paní pedagožka, která donesla hromady materiálů pro předškoláky. Nejen psaní, kreslení, vyplňování, rébusy, hádanky, ale především řada podnětů pro hru s dětmi, která pomáhá rozvíjet dovednosti předškoláků, které se jim budou tak moc hodit hned po nástupu do školy.
Rodiče se tak mohli nejen inspirovat, ale také podělit o to, co a jak jejich předškolák už zvládá, v čem naopak potřebuje povzbudit a mohli se podělit o své "zaručené návody", které jim pomáhají děti připravit a vstup do školního kolektivu.
Děti si mezitím intenzivně hrály, také výtvarně tvořily s lektorkou, občas přiběhly něco ohlásit, ulovit si buchtu, či zvědavě nakouknout rodičům do cvičných materiálů přes rameno. Už se těším na první ohlasy domácích prací našich rodin.
Jaroslava Vilčková,
ředitelka
Farma U Lamáka- procházka v přírodě s živou lamou
Už jste si někdy vyzkoušeli procházku ve volné přírodě s lamou? Je to krásný zážitek, přijďte si vyzkoušet s vašimi dětmi radost z pohlazení hebké lamí srsti.
Tentokrát nám dlouho trvalo,než jsme se všichni sešli, většina z nás bloudila nebo uvízla v koloně nebo obojí.
Na lamy hned tak člověk u nás nenarazí, proto jsme se vyptávali a hodně jsme se o nich dozvěděli.
Takto je prý popsal v roce 1520 první Evropan, který tohle zvíře spatřil:
Tvor s hlavou a ušima muly s tělem velblouda s nohama jelena a s ocasem koně.
Obyvatelé jihoamerických andských oblastí jsou lamy považovány za dar bohů.
V místech výskytu se užívá jako soumar – unese až 40kg. Chová se na maso, zužitkuje se srst k výrobě provázků, vaků, pytlů, na oděvy, sandály.
U nás je ale chováme pro radost.
Ještě něco k mírám váží 100 -180kg, měří v kohoutku 100 – 125cm.
A teď už k naší návštěvě.
Na farmě U lamáka nás přivítali Okáčovi, kteří se věnují animoterapii se svými zvířaty. Nabízejí kontakt se zvířaty dětem, postiženým, dospělým i seniorům.
Lidé si zvířata mohou hladit, česat, krmit nebo vodit.
Tak jsme si vše mohli vyzkoušet.
Nejprve přišlo seznámení se jmény. Lamí samec Malevil /Vilík/, byl důstojný a klidný, máma Vendulka měla starost o svou druhou dceru měsíční Vojtěšku /- ta jediná se ještě nedala vodit/ proto byla nevrlá a prskala na nás a roční Viktorku. V ohradě se volně procházel daněk Fifi a pes Bady, zlatý retrívr.
Pak se pojmenovávaly, srovnávaly a ukazovaly části těla. Nevěděli jsme například, že lamy nemají horní zuby.
Potom jsme si zkoušeli lamy krmit suchým chlebem a vyrazilo jsme na opičí dráhu – jakýsi cvičák. Pro některé děti bylo náročné projít brankou nebo překračovat klády.
Móc nás to bavilo. Někdo si zpočátku netroufal na vodění lam, tak si to zkusil s Badym a pak už se to dařilo i s větším zvířetem.
Lamy prý moc nepijí, ale nám to předvedly – lamák se napil z víka u sudu, to Vám byla legrace.
Viděli jsme, kde všechna zvířata bydlí, pohladili si koně, a i když svítilo slunce rádi jsme si vypili ovocný čaj a pochutnali si na jogurtové tyčince.
Nikomu se moc nechtělo odcházet, ale slíbili jsme si příště zase nashledanou možná, že si vyzkoušíme kratší lamatreking.
Jaroslava Vilčková
Ředitelka
Koníci v Domašově
Opětovné setkání s koníky na farmě, krásná příroda, přirozená komunikace a partnerství člověka s koněm, poučný a zábavný program. Přijďte se podívat, jak nám hříbátko od jara povyrostlo.
Zase jsme byli v radostném očekávání, jak prožijeme odpoledne se známými koníky a poníky.
Tentokrát nám trvalo déle, než jsme se všichni sešli, protože mezi námi byli i malí, kteří po obědě odpočívají. Ani nám to nevadilo, měli jsme zábavu s malou zvědavou kozou, která si s námi chtěla hrát a neustále do každého strkala a podařilo se jí i menší děti shodit z jejího kopečka.
Pak už každé dítě dostalo svou ohlávku a vodítko a šli jsme pro poníky. Nemyslete, i když je poník nižší než kůň, nasadit vlastnoručně ohlávku, není pro nováčky nic lehkého. S pomocí p. Smíškové se to nakonec podařilo, přece jen je vidět, že koníci ji přímo „zbožňují“ a každý její dotyk si vždy velmi užívají.
Všichni poníci stáli přivázáni v řadě vedle sebe a nastalo velké čištění. To už známe, tak se všichni vrhli do práce, abychom mohli brzy vyrazit. Pro ty, co byli s námi poprvé, jsme zopakovali, jak kůň vypadá – kde má uši, kolik má nohou nebo jak se jmenuje nos – nozdry.
A už se nasedalo. Šlo to tak samozřejmě a přirozeně bez sedla. Bylo dost poníků pro všechny děti, takže nás šla dlouhá equipa. Děti si chtěli vyzkoušet všechny koně a poníky, proto jsme několikrát zastavili, zacvičili si a vystřídali koně.
Rodiče vedli koníky a jistily mladší děti, ty co už se svezly několikrát, jely samy držely se hřívy, nebo měly upaženo. Na jednom palouku si všechny děti zkoušely zacvičit: lehnout si na koně na záda, obráceně hlavou k zádi, „kolotoč“ a všem se podařilo bez problémů postavit - však se na to podívejte na fotkách.
Větší děti viděly i krále lesa, strom, kterého nemohly dokola obejmout. Snad by se to podařilo i s rodiči, ale ti si oddechli s menšími dětmi u ohrady a doplnili energii malým občerstvením, a neúčastnili se dětského pochodu.
Málem bychom zapomněli na hříbátko, které od jara povyrostlo a učilo se už nosit ohlávku, jen při nasazování pěkně „střečkovalo“. Na vycházce šlo samo, poklidně, jen se mu moc nelíbil provoz na silnici při zpáteční cestě, a chvílemi neklidně pobíhalo, než se zařadilo do řady mezi ostatní.
V ohradě se poníčci – Koledka, Maja, Merilin a další šli napojit, protože bylo velké teplo a i koně mají žízeň.
Přišel si na své i autistický chlapec s maminkou – kdy se mu zalíbilo na hřbetě Saly.
Čas se nachýlil a někteří odjížděli domů, těm co se ještě nechtělo a měli čas, modelovali koníky z keramické hlíny, nebo pozorovali hravá koťátka.
Všechny zmohla z krásného odpoledne únava a při zpáteční cestě kdo mohl, usnul. /Možná se jim zdálo jak stále ještě jedou na konících./
Dospělí se také těšili na odpočinek – děti se vezly, ale my jsme ty kilometry měli v nohách. Tak zase příště…
Hrátky a tvoření pro děti
Přednáška pro rodiče o výhodách metody VTI nejen při výchově dětí
Pro zájemce z řad rodičů lektorka Mgr.Dana Šmerdová představí teorii metody Videotrénik interakcí (VTI), která může pomoci vyřešit výukové a výchovné potíže, uvede i příklady z praxe. Pro děti je po dobu přednášky připraven program s tvořením a hrami.
Videotrénink?
Málokdo z nás si uměl představit, co se pod těmi slovy skrývá a tak, když přijela trenérka, vzrůstalo naše napětí s každým dalším krokem, pomocí kterých si připravovala svou prezentaci. Později jsme se dozvěděli, že podobně jsou na tom často rodiče, či učitelé, které poprvé o možnostech metody informuje. Domnívají se, že je bude někdo filmovat, a pak jim na nahrávce předvede všechny jejich chyby.
Ale tak to není, práce s rodinou začíná postupným seznamováním, společným povídáním, ze kterého vzejde zakázka - co by vlastně chtěla rodina řešit, na co by se ráda zaměřila, co by rádi změnili. Lektor videotréninku je navštíví několikrát, potom doma udělá rozbor nahrávky a na vybraných ukázkách při další návštěvě ukáže účinkujícím všechny momenty, ve kterých to fungovalo. Momenty, kdy byli šikovní, se situací si poradili. To proto, aby jich mohli "vyrobit" více, teprve časem je může upozornit na chvíle, kdy to nevyšlo, a zkoumat společně, jak by to šlo udělat jinak.
Ukázky, které jsme shlédli, nás všechny povzbudili a začali jsme si představovat, co všechno by metoda mohla přinést do našich rodinných životů.
Eva Pávková,
psycholožka
Dětský výtvarný ateliér - Jak se barvy potkávají
Zveme všechny, kdo mají rádi kreslení, ke strávení pátečního odpoledne v galerii. Výstava nás zajisté inspiruje k aktivní a tvořivé činnosti. Děti si vytvoří vlastní obraz na malířské plátno, který si mohou odnést domů.
Dětský výtvarný ateliér je určen všem dětem, není potřeba žádná výtvarná průprava. Děti si v rámci odpoledne mohou zdokonalit praktické dovednosti (stříhání, lepení, obkreslování apod.) a rozvíjet svou fantazii a komunikaci.
Odpolednem provádí dva zkušení lektoři, kteří nejdříve s dětmi i rodiči projdou výstavu. Komentáře jsou prováděny hravou a naučnou formou.
Následuje výtvarná činnost, která vychází z dané výstavy nebo se k ní nějakým způsobem vztahuje. Rodiče se mohou zúčastnit tvoření nebo se občerstvit v místní v kavárně.
Datum vypadá magicky a stejně tak byl magický náš pobyt v galerii. Nejen, že jsme ji měli celou sami pro sebe. Nejen, že jsme byli obslouženi místní milou kavárnicí. Nejen, že nám ukázali všechny úžasné výtvory z výstavy. Ale my měli možnost stát se alchymisty!
Pod vedením paní výtvarnice se na pracovních stolech míchaly příslušné ingredience a vznikaly z nich úplně nové barvy. Ty pak po použití kapátka a plátna nataženého na rámu vytvářely neuvěřitelné obrázky všeho druhu. A tak se vedle sebe nakonec ocitli malíři baroka, renesance, stejně jako mistři japonské perokresby, kubisté a impresionisté.
Dnes už zdobí byty a domy rodin, které se k nám přidaly. A malí malíři odcházeli nadmutí pýchou a se slibem, že příště už budou rozdávat autogramy
Eva Pávková,
psycholožka
Celodenní výlet do Znojma
„Pěšky nebo na kole a také s koupáním“Indiánské odpoledne
Program je plánovaný na 3 hodiny, lze se připojit kdykoliv v průběhu akce.
- Romantický příběh o předávání životních zkušeností po indiánsku a povídání o indiánských koních.
- Indiánské hry - možnost vyzkoušet si indiánské dovednosti – lukostřelbu, kroužky, traper. kuželky, hod tomahavkem...
- Povídání o Indiánech v teepee - přednáška s ukázkami věcí používaných v běžném životě původních obyvatel Ameriky.
- Indiánské tance a hudba, povídání o nich, možnost zúčastnit se indiánského loveckého tance.
- Vodění dětí na koni.
Tomu byste nevěřili. Na louce v Jehnicích rozložili své tee pee Indiáni. A ne ledajací, jeden z kanadských lesů, druhý z amerických prérií. Taky přibrali jednu Indiánku s koněm
jménem Světluška. Přišly se na ně podívat i místní děti a nestačily valit oči!
A to jsme netušili, co všechno se během odpoledne dozvíme. O tom, co Indiáni jedli, jak se oblékali, co jim pomáhalo připravit se na lov, či boj s nepřítelem. Názorně jsme viděli stavbu jejich obydlí, mohli jsme si osahat nádoby, ve kterých vařili, oděvy, které si vyráběli, způsob, kterým rozdělávali oheň.
To nejlepší ovšem přišlo nakonec. Děti si mohly vyzkoušet bojový tanec s bizonem. A tak zamaskovaný za bizona hrabal jeden z malých účastníků kopýtky, frkal, dupal prérií a vyráběl zvuky bizoního stáda s pomocí indiánských chřestidel. Potom si mohli všichni zkusit střelbu z opravdového luku a taky bubnování na pravý indiánský buben. A že nás bylo slyšet!
Pak přišel ke slovu koník. Dozvěděli jsme se, že indiáni jej pomalovávali, aby zvýraznili jeho důležité vlastnosti. Třeba rychlost jeho nohou, bystrost jeho očí, postřeh jeho uší. A tak jsme malovali na koně. Že jste to ještě nikdy nezkoušeli? Nu, musíte se příště přidat, za odměnu pak můžete spolu s námi posvačit a namalovat si svého vlastního koníka i s provázkovou hřívou a ocasem.
Eva Pávková,
psycholožka
Koníci a kovbojové
„rohlíky a mrkve pro koně s sebou a také šátek na krk pro kovboje“Na programu budou mimo jiné vystoupení s lasem, bičem a další povyražení pro malé i velké "cowboys and cowgirls". Oblečení a klobouky ve stylu divokého Západu vítány!
Hned jak jsme se přivítali na parkovišti, začalo nám kouzelné odpoledne
v přírodě s úžasnými zvířaty – koňmi a s lidmi, kteří to s nimi umí a rozumějí jim.
Děti i dospělí si vyzkoušeli farmářské dovednosti – nejvíce si užili i tatínci hod kládou. Ani děti nechtěly zůstat pozadu v předvedení svých dovedností – každý dělal, jak nejlépe uměl.
Také nás čekalo velké překvapení v podobě třídenního hříbátka, které ještě nemělo určené jméno, a neustále zvědavě pokukovalo a schovávalo se za maminku. Na konci už se nás vůbec nebálo a vesele skotačilo.
Novodobý kovboj nám předvedl svoje umění s bičem a lasem. Nasmáli jsme se, když se mu dařilo všechny děti /telátka/ chytit do oka lasa.
Také jsme čistili snad všechny koně, ale všichni se rádi zapojili a zasloužená odměna v podobě vyjížďky k lesu se móc líbila a ani nikomu nevadilo pár kapek deště.
Když začalo pršet více, měli jsme plné ruce práce s výtvarným zpracováním odpoledních zážitků a prohlížením pořízených fotografií.
Nechtělo se nám ani loučit, tak se zase těšíme brzy nashledanou.
Jaroslava Vilčková
Ředitelka
Ekologická procházka v oboře Holedná
„Jablíčka a mrkev pro divočáky s sebou!“-nachází se v lese mezi Kohoutovicemi, Bystrcí a Žebětínem
-před vstupem do obory je malé parkoviště viz mapa (vedle bus zastávky)
Autem se dá sjet z Kohoutovic směr Bystrc či Žebětín a před bus.zastávkou Stará dálnice odbočit doprava k oboře (je to kousek před křižovatkou se "starou" dálnicí R43)
http://www.mapy.cz/
http://jizdnirady.idnes.cz
Toto klubové odpoledne bylo příznivé počasí, nemocnost velká, přesto jsme se sešli na obhlídku obory a jejích obyvatel.
Byli jsme překvapeni, že nás vítali hned u vstupu s nastavenými rypáky v plné kráse a ve velkém počtu. Pro neustálé hemžení, honění a přemísťování se ani nedali spočítat. Kdo? No přece divočáci, bachyně se selátky a kňouři v oboře Holedná.
Nebylo třeba se jich obávat, byli za plotem a zdáli se být spíše ochočení a na krmení od lidí navyklí.
Dokonce nás jedno provázelo téměř celou cestu kolem obory.
V altánku se dobře svačilo a kreslilo a nakonec jsme viděli ještě honičku za novým krmením, které přivezl zelinář ve čtyřech bednách.
Kdo s námi nebyl, musel litovat.
Užili jsme si to a snad jen příště nezapomeneme na postřik proti klíšťatům.
Jaroslava Vilčková
Ředitelka
Cvičení pro maminky: Pilates, Zumba, cvičení pro děti
„Hlídání dětí zajištěno“
Chvíle radosti z pohybu…
A okamžiky pro odpočinek a hru…
Výtvarné tvoření pro děti a Videotrénink interakcí pro rodiče
Videotrénink interakcí (zkratka VTI) je osvědčená mezinárodně uznávaná metoda pro rozvoj komunikace a mezilidských vztahů. Používá se především při práci s rodinami, učiteli ve škole, vychovateli, pečovateli, sociálními pracovníky, zdravotníky atd.
Cílem setkání je představit Vám metodu Videotrénink interakcí, její podstatu a využití pro podporu dobré komunikace a vzájemných vztahů v rodině. Dozvíte se praktické info o tom, jak metoda VTI probíhá, na čem je založena, jaké jsou podmínky pro úspěšnou spolupráci. Jádro prezentace tvoří videoukázky z mojí VTI praxe v pěstounské rodině se 4 dětmi, která se potýkala se závažnými výchovnými problémy a s pomocí VTI se v průběhu času podařilo složitou situaci výrazně změnit ke spokojenosti pěstounů i dětí.. (Videoukázky prezentuji se souhlasem svých klientů.)
Náhledem na vývoj změn v konkrétní rodině získáte názornou představu o souvislostech komunikace s mezilidskými vztahy a možnosti podpory rodiny formou VTI.
Prezentace bude trvat přibližně 2-3 h, podle Vašeho zájmu, dotazů, připomínek..
Na setkání a povídání s Vámi se těší
Mgr. Dana Šmerdová (akreditovaná videotrenérka)
Zde se můžete dozvědět další info o metodě VTI:
www.videotrenink-interakci.cz
www.spin-vti.cz
Tento klub byl spíše klubem pro vzdělávání "dospěláků" - navštívila nás odbornice na videotrénink. To je metoda, kde se natáčení použije jako prostředek pro výchovu dětí, nastavení změn a nových přístupů k ostatním. Objasnili jsme si průběh spolupráce s rodinou a domluvili jiný termín na podrobnějším opakování prezentace této metody.
Nakonec došlo i na připravený program pro děti: sázení rostlinných řízků do připravených kokosových nádobek.
Jaroslava Vilčková
Ředitelka
Maňáskové divadlo
„O neposlušných kůzlátkách“
Zkoušeli jste někdy poradit kůzlátkům, že nesmějí otevírat dveře vlkovi? Myslíte, že by poslechla? Nebo mamince koze, aby už spěchala domů?
Naše děti neváhaly ani chvilku. A že je bylo slyšet!
Na klub spojený s divadélkem dorazila řada rodičů. Zatímco některé děti se pro jistotu schovávaly u nich na klíně, jiné odvážně seděly samy na židličkách a komentovaly děj. Mávaly na kůzlata, nabádaly je k opatrnosti, spílaly vlkovi. Ještě, že měla kůzlečí maminka tolik pomocníků. Když vše dobře dopadlo, mohly jsme s úlevou posvačit ovocný koláč paní Vilčkové a děti pak vyrazily do herny ke svým oblíbeným balonkům, klouzačkám, panenkám a stavebnicím.
My dospělí jsme po objednání nezbytných dobrot místní kavárny mohli v klidu debatovat o tom, co nového se v životě rodin událo a plánovat další společné akce. Protože nejvíce diskutérů se vrátilo k tématům, jež se objevila na semináři o biologických rodinách přijatých dětí, padlo rozhodnutí najít termín pro jeho pokračování. Než se udělá letní počasí, které nás bude lákat spíše ven než do kavárny s hernou, zkusíme se sejít.
Mgr. Eva Pávková
psycholožka
Biologická rodina III.
Jak jsme se na minulém klubu domluvili, tak jsme také učinili. Naštěstí měli v Duhovém ráji volno v termínu, který jsme potřebovali, a tak putovaly rychle pozvánky všem našim klientům. Řada z nich si tentokrát nechala pohlídat děti, aby mohli dorazit společně oba rodiče a přihlásili se i někteří z těch, jež se pro časovou zaneprázdněnost objevují jen zřídka.
Na začátek jsme se všem pochlubili společnými výsledky z minulých seminářů.
Mohli se tak dozvědět o inspirujících knihách, filmech a příbězích přijatých dětí a dodat své vlastní tipy. Viděli seznam zdrojů, které jsme nalezli a z nichž je možné do budoucna čerpat informace o původní rodině svých dětí. Vrátili jsme se ve shrnutí k nejčastějším strachům, které mohou komplikovat rozhovory mezi přijatými dětmi a jejich osvojiteli, či pěstouny.
V polední pauze jsme se posílili pizza chlebem od paní Vilčkové. Všichni přítomní velmi uvítali možnost diskutovat s maminkou z SOS vesničky, která již s některými ze svých dětí v různých fázích a za různých okolností řešila kontakty, otázky a zkušenosti s jejich biologickými rodiči. Upozornila na to, že jde o dlouhodobý proces, který navíc každé z dětí prožívá velmi individuálně. Hovořila velmi otevřeně, ochotně se podělila o své vlastní prožitky při zvládání různých úskalí dospívání přijatých dětí. Vznikl tedy seznam podpůrných zdrojů, které jí pomáhaly vše zvládat, a který je nyní k dispozici všem. Ona sama nyní zpracovává odbornou práci na toto téma a byla ráda za možnost vyslechnout naopak příběhy a postoje ostatních.
Mgr. Eva Pávková
psycholožka
Hry a soutěže pro děti, Přednáška s p. Mewaldovou pro rodiče
A aby nebylo vzdělávání v letošním roce málo, na první Klub rodičů do Duhového ráje přišly nejen rodiny s dětmi, ale také jedna z maminek, která nabídla, že se podělí o zajímavé poznatky ze semináře, kde pracovala jako tlumočnice. Šlo o metodu „Wait, watch and wonder“, která vzdělává rodiče v tom, jak si s dětmi hrát, abychom je podpořili a hru jim pomohli rozvíjet bez nevhodného vměšování. To umožňuje dozvídat se mnoho o současném prožívání, jejich dětském světě, zážitcích, které zpracovávají.
Skupina zvědavých účastníků se rozdělila na dvojice rodič-dítě a tato dvojice měla jediný úkol: Hrát si! Zní to jednoduše, ale naše rodičovské mysli měly co dělat, aby děti neúkolovaly, nekontrolovaly, nenaváděly a pouze zvědavě přihlížely a zapojily se výhraděn na vyzvání dětmi samými.
Dozvěděli jsme se tedy mnoho o sobě a našem přístupu k hravosti našich dětí, vyzkoušeli si znova jaké to je být podporován, či naopak rušen, být zaujatý hračkami, nebo dirigovaný rodičovsky žádoucím směrem, vztekat se, vrčet jako autíčko, vařit panenkám, skládat si z kostek. A víte, že děti, které na klub přišly, to vydržely bez nás? Že si spokojeně hrály? Že jsme jim nechyběli? Jestli to nebude tím, že jsme je chvíli z té hry nerušili.
Mgr. Eva Pávková
psycholožka
Canisterapie s Tlapkou
Už na nás čekali - dva neuvěřitelní černí hafani se dvěma paničkami. A nejen to, taky hromada barevných kuželů, kolem kterých se dají vodit pejsci na vodítku, nebo se kolem nich dá
běhat o závod. Taky se těmi kuželi dají provléci dlouhé barevné tyče a to je pak závodní dráha pro obra v sedmimílových botách, nebo překážková dráha pro žáby a žabáky.
Jen zakvákat……Nějvětší smích se ale ozval, když byli zvířecí kamarádi ovázáni šátky, jeden na babku, druhý na pionýra, třetí s mašlí na ocásku. A jak trpělivě to snášeli!
Po všech těch psích kusech byli čtyřnozí kamarádi nadšení, že děti uklidí pomůcky a bude následovat svačina. A tak zatímco děti obsadily hernu a prozkoumávaly její vybavení, závodily na odrážedlech a rozpočítávaly se při honěné, psi zalehli pod stůl a ukázněně sledovali, jak všichni svačí. A že to byla svačina! Tentokrát se podávaly buchty ze špaldové mouky s domácím povidlím. A po těch se jenom zaprášilo.
Mgr. Eva Pávková
psycholožka
Biologická rodina
Začít hned po novém roce setkáním na semináři s tématem Biologická rodina se ukázalo jako dobrý nápad. V úvodu nám posloužily zápisky z minulého semináře, které pomohly nově příchozím zmapovat, co jsme už společně objevili. Někteří opravdu přinesli ukázat vzniklé Knihy života, aby se pochlubili a inspirovali ostatní. A nejen to, podělili se o literaturu naši i zahraniční, kterou s dětmi používají při vyprávění o jejich minulosti.
Protože řada dětí nově nastoupila do mateřských škol, diskutovali jsme situace, v nichž se ocitají, když je učitelům a učitelkám známo anebo neznámo, že jsou v rodině adoptované.
Zde rodiče uvítali nabídku návštěvy školky a seznámení pedagogů s problematikou adopcí a pěstounských péčí.
Přítomní rodiče se s velkou odvahou a odhodláním podělili o své zkušenosti s reakcemi a dotazy dětí při sdílení informací o jejich původních rodinách. Někteří poskytli úspěšné návody na to jak a kdy s dětmi hovořit, co vše jim sdělit, jakou formou a jak zpracovat jejich následující reakce. Jako důležité pro rodiče se ukázalo také vyprávění a sdílení pocitů o období, kdy děti na novou adoptivní rodinu teprve čekaly v kojeneckém ústavu, či dětském domově. O tom, jak rádi by s nimi rodiče tehdy byli a poskytli jim podporu. Řada témat tak přispěla k plánu zorganizovat pokračování semináře.
Mgr. Eva Pávková
psycholožka
Vánoční tvoření
„s Mikulášskou nadílkou“
Vlídné prostory Duhového ráje nám opět poskytly zázemí pro pravidelný klub. Ty z dětí, které zde už byly, hned po přezutí vzaly útokem hračky a ostatní se bleskově rozkoukaly.
Překvapením navíc byla výtvarná dílna, kam mohly odběhnout a vyrobit si malé přáníčko, či vánoční dekoraci. Těmi se děti v závěru pilně chlubily a domáhaly se jejich vystavení na domácích nástěnkách. Střídavě tak přibíhaly sdílet své nadšení z velkých plyšáků, hlavolamů a ozvučených knížek a opět se vzdalovaly, aby zmizely v dílničce s nůžkami, razítky a barevnými papíry. Doprovázely je naše šikovné dobrovolnice, takže vznikl nerušený prostor pro diskusi rodičů.
Ta předznamenala naši plánovanou první akci roku 2011 – seminář o biologické rodině. Debata se totiž točila kolem tématu sdílení informací o biologických rodičích a sourozencích s přijatými dětmi. Padla řada otázek ohledně zjišťování informací o minulosti dětí, o tom, jak je dětem podat, jak reagovat na jejich všetečné otázky a jak s některými fakty naložit. Protože jsou děti různě staré a jejich historie se v mnoha detailech liší, zazněla řada inspirujících dotazů i nápadů, které se stanou součástí lednového sobotního odpoledne, které připravujeme.
A tak se těšíme na další sdílení tématu biologické rodiny.
Na závěr setkání si všechny rodiny odnesly malé dárky a naše přání krásně strávených svátků.
Mgr. Eva Pávková
psycholožka
Relaxace v termálních lázních
„Léčivá minerální voda“Maňáskové divadlo
Znovu za námi zavítalo divadélko s úsměvem a s dalším pohádkovým pohlazením, tentokrát: „O veliké řepě“.
Všichni jsme se aktivně zúčastnili vyprávění, ti nejmenší byli jako obvykle nejaktivnější, dokonce i tatínkové si neodpustili poznámky, „rýpali“ do textu pohádky a dožadovali se vysvětlení, proč je cukrová řepa červené barvy…
Jak už to v pohádkách bývá všechno dobře dopadlo: dědeček s babičkou si konečně mohli osladit „kafíčko“ a my malí, větší i dospělí jsme si pochutnali na „frgálech“ i výborné kávě.
Radostně jsme se rozcházeli venku do tmy a těšíme se zase na příští, již předvánoční setkání.
Jaroslava Vilčková,
ředitelka
Rodinný zábavný park BONGO
Výtvarné činnosti pro děti
Nejdřív přišel na svět objev: Na Lesné mají nové pěkné prostory v mateřském centru, které se jmenuje Duhový ráj. A je to tam fakt jak v ráji. Herna pro děti se spoustou lákadel, knížek, balonkovým bazénkem, auty i panenkami. A ta je navíc spojená s posezením v kavárničce, kde vám milá obsluha nachystá čaj, kávu, nabídne malý pamlsek pro děti, či medovník.
Brzy jsme zjistili, že podmínky pro naše klubová setkání by zde byly mnohem příznivější než v postkomunisticky vybavené společenské místnosti na Mezírce a jsou ochotni nám celý objekt na jeden pátek v měsíci pronajmout a zaručit nerušené odpoledne. A tak hurá do klubu a tentokrát do ráje.
Nezklamal!
Byl opravdu duhový. Děti se téměř bez zaváhání odpojily od dospělých průvodců, aby mohly rychle prozkoumat všechny zákoutí herny, poválet se v baloncích, poprat se o náklaďáky, ozvučenou stonožku, kočárek s panenkou, odráželo. A tak jsme my dospělí mohli ke štrůdlu paní Vilčkové, ochutnat místní specialitu - babiččiny a dědečkovy čaje plné ovoce, podařené cafe laté a prozkoumat krabičky se společenskými hrami a probrat poslední novinky ze školkového života našich dětí.
Tedy příště opět v Duhovém ráji.
Mgr. Eva Pávková
psycholožka
Přirozený chov koní
Že je takto nejkrásnější, se opět potvrdilo v říjnovou sobotu, kdy jsme navštívili farmu s přírodním chovem koní. Koně jsou chováni na otevřených pastvinách, nepodkutí a vedení hrou ke spolupráci s lidmi.
Celá akce začala záhadou. Na místě, kam jsme dorazili, nebyli ani koně, ani majitelka. Zato jsme v Chroustovém údolí našli zbytky letního tábora, kde ještě čněly kostry teepee, stavba polní kuchyně a ohniště. Někteří se tedy pustili do občerstvení, děti popadly klacky, aby se mohly šermovat, a řada účastníků se projevila jako nelítostní houbaři. Těch václavek, co jsem odnesla! A ten báječný guláš, který všem tak chutnal!
Když se záhada vyřešila, přiklusali k nám jeden ryzák, hnědouš zapřažený ve voze a tři menší koníci. Hned jsme se začali dozvídat, jak vlastně vidí koňské oči, jak se otáčí za zvukem koňské uši a že mají koně žuchvu. Naši zvířecí společníci byli ovšem mimořádní v tom, že mohli sloužit také jako prolézačky, či klouzačky a tak děti mizely pod jejich břichy a klouzaly se z jejich zad.
Později si mohly vyzkoušet, jak chodí koně na vodítku, co udělat, aby zatočili žádoucím směrem, jak brzdit vůz s koňským potahem a manévrovat s ním po louce. Navíc jsme mohli zjistit, jak vypadá koňská hygiena při kartáčování, jak jemně umí koník vzít z dlaně mrkev, jablko, či starou patku chleba.
Na závěr nám ryzá kobylka ukázala, že na povel své jezdkyně umí jít, klusat, zastavit na místě, vzpínat se i ulehnout a dělat „mrtvou“. Bez váhání jsme ji odměnili potleskem a spolu s koníky se pak vrátili po lesní cestě a louce do vesnice Říčany, odkud jsme vystartovali. Tam spokojené, ušmudlané děti nasedly s rodiči do aut, aby mohly doma všem vyprávět, jaké měly báječné koňské odpoledne.
Mgr. Eva Pávková
psycholožka
Fantastické prolézačky
Konečně to klaplo, po opakovaných pokusech, které vždy zmařilo počasí, se to povedlo!
První poprázdninové odpoledne jsme strávili v baběletní náladě na dětském hřišti.
Bylo vybudováno teprve nedávno a tak svítí novotou nejen prolézačky, houpačky, písek na bábovky, ale i přilehlé lavičky a fotbalové hřiště.
Zatímco jsme s rodiči probrali prázdninové novinky z výletů a dovolených a vyměnili si zkušenosti z prvních dní ve školkách, děti se rozutekly. Bylo možné je pozorovat, jak objevují lanové prolízky, dřevěné hrady s tunely, vyštěrkované cestičky, houpací zvířata na velkých pružinách. Pro nejmladšího účastníka, který dorazil s rodiči v kočárku, bylo ale 
největším lákadlem fotbalové hřiště. Kluci čutající do balonu, jejich vítězné pokřiky při vstřelených gólech, běh mezi brankami uváděli kloučka do bezbřehého nadšení, takže fandil všemi končetinami a když měl příležitost, nakláněl se přes dřevěnou ohradu a jenjen se k nim přidat. Nelenili ani tatínkové, někteří podávali balon, jiní vyrazili na průzkum vedlejší parcely, kde úspěšně ulovili ve stánku voňavou kávu. Ta se výborně hodila k domácímu štrůdlu, kterým se opět vyznamenala paní Vilčková.
Pokud jste neměli možnost se k nám v pátek přidat, neváhejte se na hřiště vypravit jindy, na své si tam přijdou děti i dospělí a i když vám tam báječný štrúdl asi nikdo nenabídne, odpoledne, které tam strávíte, může být vydařenou akcí pro celou rodinu.
Mgr. Eva Pávková
Openfamily